Aktuality ze školy

Sedmá třída navštívila ve středu 9. 4. 2025 fascinující výstavu Mořský svět v Praze na Výstavišti. Tato unikátní expozice nabízí pohled na více než 360 druhů ryb a dalších mořských živočichů.

Největší pozornost si získala chobotnice Uršula, která se před námi trochu schovávala. Dále jsme obdivovali rejnoky a medúzy, jejichž pohyby v osvícené vodě byly kouzelné. Nechyběli ani žraloci, langusty, želvy, barevní raci, perutýni a další zvířecí zástupci, které jsou obvykle těžko k vidění v přírodě.

Děti byly nadšené, vše si dokumentovaly a během prohlídky se dozvěděly spoustu zajímavých informací. Výlet byl pro všechny poučný a zábavný, určitě na něj budeme dlouho vzpomínat.

Daniela Pechová a Kateřina Fiřtová

Dnes jsme se s prvňáčky vydali do lounského muzea na velikonoční dílny. Děti si vyzkoušely různé činnosti, které k Velikonocům patří.

Deváťáci a jejich telefony – to je vztah silnější než lepidlo na projektech z výtvarky. V hodinách češtiny to občas připomíná spíš bojový sport než výuku: jeden mobil pod lavicí, druhý "nenápadně" na koleni a třetí právě "kontroluje čas". Ale dnes jsme to otočili. Když něco tak milují, proč jim to nenechat… a navíc, rovnou to nezapojit do výuky? Téma: VSUVKA. Učivo, které obvykle nezpůsobuje záchvaty nadšení ani divoké mávání rukou. Ale dnes? Dnes to byla jízda. Připravila jsem kartičky s QR kódy, za nimiž se ukrývaly věty s vsuvkami. Úkol byl jasný: oskenovat, najít vsuvku, zapsat do sešitu. A světe div se – telefony se proměnily v nástroje vzdělávání! (Ano, opravdu čtete správně.) Třída se ponořila do práce s nadšením, které jsem u nich za celý rok ještě nezažila. I ti, kteří běžně spíše "šetří energií", se zapojili naplno. Vsuvky dnes nebyly jen nudné poznámky mezi čárkami. Byly to malé poklady ukryté za kódy – a objevování nikdy nebylo zábavnější. A víte co? I já jsem byla šťastná. Vidět deváťáky tak ponořené do práce, motivované a doslova ve své kůži, byl radostný pohled. Zasloužíme si pochvalu všichni – oni za skvělé nasazení a já za to, že jsem jim, SNAD, udělala češtinu o kousek zábavnější.

Na závěr jen jedna věc: pokud někdo vyvine aplikaci s názvem Vsuvka – objevuj svět mezi čárkami, hlásíme se jako první testovací skupina.

Ve výtvarném kroužku školní družiny jsme se tentokrát pustili do netradiční techniky – tiskání s igelitovým sáčkem. Děti si vyzkoušely, jak se dají pomocí jednoduchého materiálu vytvořit krásné a originální obrázky. Kouzlo spočívá v jednom uzlíku, který se na sáčku udělá a tvoření může začít. My jsme s dětmi použili temperové barvy, které plochým štětcem nanášely na zmiňovaný sáček, pak už jenom stačilo obtisknout na bílou čtvrtku. Vzniklý obtisk má vždy jiný tvar a různě pestré barvy, jako na louce první jarní květy.
Tato technika děti velmi bavila – nejen svou jednoduchostí, ale hlavně volností, kterou při tvoření měly. Výsledné práce jsme vystavili na nástěnce a děti dostaly mnoho pochval.

Děti si ve školním klubu vyzkoušely výrobu náramků z barevných korálků.

Každý si vytvořil svůj vlastní kousek, při čemž si procvičily šikovné ruce.

Dnes, 4. dubna 2025, se naše škola proměnila v laboratoř budoucnosti, a to díky Vědeckým dílnám, které byly součástí našeho celoročního projektu BUDOUCNOST. Naše škola se tak na jeden den stala vědeckým centrem, kde se žáci 2. stupně stali lektory a připravili skvělý program pro své mladší spolužáky z 1. stupně. Avšak pozor – žádní vědci v bílých pláštích z NASA nebo z Akademie věd, ale naši žáci se stali těmi opravdovými „experty“ na vědu. A že se do toho opřeli pořádně – sedm stanovišť, spousta pokusů a aktivit, které by se hodily snad do každé vědecké laboratoře! Mezi nejoblíbenější aktivity patřilo psaní tajným písmem neboli psaní neviditelným inkoustem z citronové šťávy – děti se cítily jako opravdoví špioni. Jen jsme museli hlídat, aby vědecký zápal nevedl k požáru, protože neviditelné písmo se objevovalo nad plamenem hořící svíčky. A tak upozornění: „Trochu to zvedni, ať to nehoří!“ bylo rozhodně častější než „To je kouzlo!“ A pak přišlo venkovní stanoviště – a to byla naprostá bomba, to bylo něco, WOW ! Odpalování rakety pomocí jedlé sody a octa. Musíme přiznat, že jsme radši byli venku… protože to občas „vonělo“ trochu víc, než by se nám líbilo. Ale to nám nebránilo, abychom se pořádně zasmáli a přemýšleli, zda si náhodou nezaložíme vesmírnou agenturu. Zážitek to byl pro všechny natolik silný, že někteří mladší vědci už začali uvažovat o kariéře kosmonautů. A to stále není všechno! Mikroskopy odhalovaly tajemství mikrosvěta, robotické včelky poslušně jezdily podle přesně zadaných pokynů, a "magnetická autíčka" jezdila se zápalem hodným Velké ceny. Bylo to fajn, klidně bychom si dali ještě pár závodních kol... ale pak už bychom museli přiznat, že i naše lavice potřebují vědecký odpočinek. Drobnůstkou, která všechny potěšila, byla aktivita, kdy si žáci vyzkoušeli „levitující vlasy“. Pomocí nafouknutého balónku, který se třel o vlasy a tím získával statický náboj, si mohli vytvořit skutečný vědecký zázrak. Když přiblížili balónek k vlasům, všechny se začaly „vznášet“, jako by vládly vlastními silami. Starší žáci se role průvodců ujali s neuvěřitelným nasazením a zodpovědností. Zvláště někteří jako by se pro tuto roli narodili. A mladší děti byly naprosto nadšené, aktivní a zvídavé – slyšeli jsme jejich nadšené otázky jako: „Můžeme to zkusit ještě jednou a ještě jednou a ještě... ☺?“ nebo „Ono to opravdu funguje!“ – a to všechno pod dohledem našich skvělých mladých vědců, kteří se postarali o to, aby si každý užil den plný objevování.

Projektový den byl naprosto skvělý, plný radosti a sluníčka. Děti si hrály, učily se, objevovaly a hlavně spolupracovaly. A to je přesně to, co v projektu Budoucnost hledáme.

Věda žije – a v Lenešicích obzvlášť!

Vstoupit do příběhu, který se odehrává ve zvlášť těžkých dobách minulosti, znamená nejen poznat osudy jeho hrdinů, ale i zahlédnout odrazy současného světa. Naši deváťáci se minulý týden vydali na literární cestu s knihou Ruty Sepetys V šedých tónech. Jsou teprve na začátku, ale už teď se jim v mysli rýsují otázky, které překračují hranice samotného příběhu.
"Hlavní hrdinkou knihy je Lina, dospívající dívka, která se ocitá v temném období dějin pobaltských zemí. Spolu se svou rodinou je násilně deportována na Sibiř poté, co Sovětský svaz v roce 1940 obsadil Litvu a další pobaltské státy. Příběh líčí nejen její boj o přežití, ale také ztrátu domova, krutost totalitního režimu a nezlomnou sílu lidské naděje."
Putování s knihou není jen o čtení. Žáci příběh nejen poslouchají, a upevňují si tak svou sluchovou paměť, ale i samostatně čtou a následně plní různé pisatelské úkoly. Takto se učí nejen chápat text, ale také formulovat vlastní názory, přemýšlet v souvislostech a hledat paralely s dnešní dobou. A právě v tom je ten pravý smysl moderního vzdělávání – ne bezduché a ubíjející biflování „čehosi“, ale rozvoj kritického myšlení a schopnosti argumentace.
Každá nová literární hodina tak přináší další stránku nejen v knize, ale i v jejich pochopení historie a lidských osudů. Věřím, že tato literární cesta pro ně nebude jen další nudnou školní povinností, ale inspiruje je k hlubšímu zamyšlení nad tím, CO BYLO, CO JE A CO MŮŽE BÝT.

Milí rodiče a milé děti,

máme za sebou krásné odpoledne plné radosti, zvědavých očí a odhodlaných, i když možná zatím trošku nesmělých, úsměvů – máme za sebou zápis do 1. třídy! Naše škola se na chvíli proměnila v místo, kde se místo zvonění ozýval dětský smích a kde se školní lavice třásly v očekávání nových malých dobrodruhů. Naši budoucí prvňáčci nás potěšili svými znalostmi, nadšením a odvahou. Společně jsme si povídali, kreslili, počítali a také trošku zkoumali, jaké to bude, až se v září otevřou dveře jejich první třídy. Někteří se těšili tak moc, že by nejraději zůstali hned! (A my bychom je klidně vzali!)

Děkujeme všem rodičům za jejich podporu, milá slova i trpělivost. Moc si vážíme toho, že jste si pro své děti vybrali právě naši školu. Těšíme se nejen na všechny nové žáčky, ale i na skvělou spolupráci s vámi, jejich rodiči.

Už teď se nemůžeme dočkat září!

Vaše ZŠ Lenešice

S příchodem jara se v 6. a 7. třídě  začíná kromě barev i probouzet poezie. Po zopakování některý pojmů začali žáci tvořit LIMERIK.

Limerik??  Limerik je hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a.

Přesněji tedy návod: vytvoříme 5 veršů s přesnými pravidly – město (vesnice), postava, něco o ní, trocha těch nesmyslů ( vždyť byl včera APRÍL)  a samozřejmě verše.  Jak se to žákům povedlo?

Limerik

Mluvil jsem s klukem z Brna,

Že prý rád chodí do kina.

Je to fakt velká dřina,

Makat, aby mu nebyla zima.

To je ten blázen z Brna.

Křičel na mě kluk z Loun,

Že rozbil se mu foun.

Chtěl ho opravit,

Ale museli ho popravit .

Ten useklý kluk z Loun.

Mluvil jsem s klukem z Prahy,

Říkal, že je to drahý.

Navštívil Karlův most,

V rohu tam ležela kost.

Ten nespokojený kluk z Prahy.

Byl jsem venku s klukem z Ostravy,

Který měl dobré zdraví.

Pak jsem jel za kamarádem do Mostu,

Ten mi ukázal kostru!

Tak jsem jel za klukem z Ostravy.

Kámoš z Dobroměřic

Měl doma velký hic.

Zapnul si klímu,

Aby nevyčerpal si sílu.

To je můj kámoš z Dobroměřic.

Moje teta z Budějovic,

Má doma hodně opic.

Ráda chodí na procházku.

Taky často mívá nějakou otázku.

Ta moje teta z Budějovic.

Ten kluk z Děčína,

Si stěžuje, že ho nebaví němčina.

Prý dostává samé pětky,

A doma žádné výpečky.

No jo, ten jeden kluk z Děčína.

Zkusíte také?                                                                                                                               

Jana Ledvinová

V naší školní družině jsme dnes tvořili hmyzí dům z přírodních materiálů jako dřevo, šišky a větvičky. Děti se zapojily do výroby a naučily se, jak důležitý je hmyz pro naši přírodu. Hmyzí dům bude sloužit jako útočiště pro včely, brouky a další užitečné tvory.

Těšíme se, až uvidíme, kdo si do něj přijde vytvořit domov.