Čeština na čerstvém vzduchu: Mluvnická expedice deváťáků

Zaujmout žáky 9. ročníku v květnu? Upřímně – disciplína hodná olympijských výkonů. Když už deváťáci myslí spíš na prázdniny a všelijaké prázdninové lumpárny, přicházím já - učitelka češtiny… a navrhuji, že si dnes uděláme gramatiku venku. Správně – venku! Vyrazili jsme tedy do parčíku na návsi ozbrojeni pracovním materiálem s názvem Křováci (ne, vážně jsme se neschovávali do křoví – i když někteří jedinci by to zřejmě uvítali). Materiál obsahoval dva texty a s nimi spojených 16 úkolů – po osmi ke každému textu. A jelikož víme, že pohyb podporuje myšlení, rozmístili jsme stanoviště po celém parku. Deváťáci tak brázdili trávník sem a tam, v jedné ruce pracovní list, v druhé tužku a na rtech (většinou ☺) úsměv. Trénovali jsme mluvnické dovednosti všeho druhu – od hledání všech tvarů slovesa být, přes psaní velkých písmen, určování větných členů až po číslovky, zkrátka všechno, co by deváťák měl zvládnout bez výrazného červenání. To jediné, co jim zčervenalo, byly tváře, a to díky svěžímu, trochu chladnějšímu, vzduchu a jemnému jarnímu vánku. Prstíky sice občas ztuhly (český jazyk v polních podmínkách není jen tak), ale o to víc jim pak chutnala svačina, která následovala hned po akci. Většina žáků pracovala samostatně a soustředěně, přecházela od úkolu k úkolu, jako by je hledání základních skladebních dvojic doopravdy bavilo ☺. A když se někdo zkusil přiživit na odpovědích šikovnějších spolužáků? No, i to je forma komunikace a důkaz, že sociální dovednosti jim rozhodně nechybí. Zkrátka – byla to hodina češtiny trochu jinak. S cvrkotem ptáků nad hlavami, zelení pod nohama, od větru rozcuchanými vlasy a nádechem dobrodružství. A i kdyby si žáci z dneška zapamatovali jen to, že se být píše s tvrdým y – i to se počítá. My se totiž nevzdáváme a češtinu si umíme udělat zábavnou. I v květnu. I venku. I s úsměvem.