Aktuality ze školy

Dnes jsme se s prvňáčky vydali do lounského muzea na velikonoční dílny. Děti si vyzkoušely různé činnosti, které k Velikonocům patří.

Deváťáci a jejich telefony – to je vztah silnější než lepidlo na projektech z výtvarky. V hodinách češtiny to občas připomíná spíš bojový sport než výuku: jeden mobil pod lavicí, druhý "nenápadně" na koleni a třetí právě "kontroluje čas". Ale dnes jsme to otočili. Když něco tak milují, proč jim to nenechat… a navíc, rovnou to nezapojit do výuky? Téma: VSUVKA. Učivo, které obvykle nezpůsobuje záchvaty nadšení ani divoké mávání rukou. Ale dnes? Dnes to byla jízda. Připravila jsem kartičky s QR kódy, za nimiž se ukrývaly věty s vsuvkami. Úkol byl jasný: oskenovat, najít vsuvku, zapsat do sešitu. A světe div se – telefony se proměnily v nástroje vzdělávání! (Ano, opravdu čtete správně.) Třída se ponořila do práce s nadšením, které jsem u nich za celý rok ještě nezažila. I ti, kteří běžně spíše "šetří energií", se zapojili naplno. Vsuvky dnes nebyly jen nudné poznámky mezi čárkami. Byly to malé poklady ukryté za kódy – a objevování nikdy nebylo zábavnější. A víte co? I já jsem byla šťastná. Vidět deváťáky tak ponořené do práce, motivované a doslova ve své kůži, byl radostný pohled. Zasloužíme si pochvalu všichni – oni za skvělé nasazení a já za to, že jsem jim, SNAD, udělala češtinu o kousek zábavnější.

Na závěr jen jedna věc: pokud někdo vyvine aplikaci s názvem Vsuvka – objevuj svět mezi čárkami, hlásíme se jako první testovací skupina.

Ve výtvarném kroužku školní družiny jsme se tentokrát pustili do netradiční techniky – tiskání s igelitovým sáčkem. Děti si vyzkoušely, jak se dají pomocí jednoduchého materiálu vytvořit krásné a originální obrázky. Kouzlo spočívá v jednom uzlíku, který se na sáčku udělá a tvoření může začít. My jsme s dětmi použili temperové barvy, které plochým štětcem nanášely na zmiňovaný sáček, pak už jenom stačilo obtisknout na bílou čtvrtku. Vzniklý obtisk má vždy jiný tvar a různě pestré barvy, jako na louce první jarní květy.
Tato technika děti velmi bavila – nejen svou jednoduchostí, ale hlavně volností, kterou při tvoření měly. Výsledné práce jsme vystavili na nástěnce a děti dostaly mnoho pochval.

Děti si ve školním klubu vyzkoušely výrobu náramků z barevných korálků.

Každý si vytvořil svůj vlastní kousek, při čemž si procvičily šikovné ruce.

Dnes, 4. dubna 2025, se naše škola proměnila v laboratoř budoucnosti, a to díky Vědeckým dílnám, které byly součástí našeho celoročního projektu BUDOUCNOST. Naše škola se tak na jeden den stala vědeckým centrem, kde se žáci 2. stupně stali lektory a připravili skvělý program pro své mladší spolužáky z 1. stupně. Avšak pozor – žádní vědci v bílých pláštích z NASA nebo z Akademie věd, ale naši žáci se stali těmi opravdovými „experty“ na vědu. A že se do toho opřeli pořádně – sedm stanovišť, spousta pokusů a aktivit, které by se hodily snad do každé vědecké laboratoře! Mezi nejoblíbenější aktivity patřilo psaní tajným písmem neboli psaní neviditelným inkoustem z citronové šťávy – děti se cítily jako opravdoví špioni. Jen jsme museli hlídat, aby vědecký zápal nevedl k požáru, protože neviditelné písmo se objevovalo nad plamenem hořící svíčky. A tak upozornění: „Trochu to zvedni, ať to nehoří!“ bylo rozhodně častější než „To je kouzlo!“ A pak přišlo venkovní stanoviště – a to byla naprostá bomba, to bylo něco, WOW ! Odpalování rakety pomocí jedlé sody a octa. Musíme přiznat, že jsme radši byli venku… protože to občas „vonělo“ trochu víc, než by se nám líbilo. Ale to nám nebránilo, abychom se pořádně zasmáli a přemýšleli, zda si náhodou nezaložíme vesmírnou agenturu. Zážitek to byl pro všechny natolik silný, že někteří mladší vědci už začali uvažovat o kariéře kosmonautů. A to stále není všechno! Mikroskopy odhalovaly tajemství mikrosvěta, robotické včelky poslušně jezdily podle přesně zadaných pokynů, a "magnetická autíčka" jezdila se zápalem hodným Velké ceny. Bylo to fajn, klidně bychom si dali ještě pár závodních kol... ale pak už bychom museli přiznat, že i naše lavice potřebují vědecký odpočinek. Drobnůstkou, která všechny potěšila, byla aktivita, kdy si žáci vyzkoušeli „levitující vlasy“. Pomocí nafouknutého balónku, který se třel o vlasy a tím získával statický náboj, si mohli vytvořit skutečný vědecký zázrak. Když přiblížili balónek k vlasům, všechny se začaly „vznášet“, jako by vládly vlastními silami. Starší žáci se role průvodců ujali s neuvěřitelným nasazením a zodpovědností. Zvláště někteří jako by se pro tuto roli narodili. A mladší děti byly naprosto nadšené, aktivní a zvídavé – slyšeli jsme jejich nadšené otázky jako: „Můžeme to zkusit ještě jednou a ještě jednou a ještě... ☺?“ nebo „Ono to opravdu funguje!“ – a to všechno pod dohledem našich skvělých mladých vědců, kteří se postarali o to, aby si každý užil den plný objevování.

Projektový den byl naprosto skvělý, plný radosti a sluníčka. Děti si hrály, učily se, objevovaly a hlavně spolupracovaly. A to je přesně to, co v projektu Budoucnost hledáme.

Věda žije – a v Lenešicích obzvlášť!

Vstoupit do příběhu, který se odehrává ve zvlášť těžkých dobách minulosti, znamená nejen poznat osudy jeho hrdinů, ale i zahlédnout odrazy současného světa. Naši deváťáci se minulý týden vydali na literární cestu s knihou Ruty Sepetys V šedých tónech. Jsou teprve na začátku, ale už teď se jim v mysli rýsují otázky, které překračují hranice samotného příběhu.
"Hlavní hrdinkou knihy je Lina, dospívající dívka, která se ocitá v temném období dějin pobaltských zemí. Spolu se svou rodinou je násilně deportována na Sibiř poté, co Sovětský svaz v roce 1940 obsadil Litvu a další pobaltské státy. Příběh líčí nejen její boj o přežití, ale také ztrátu domova, krutost totalitního režimu a nezlomnou sílu lidské naděje."
Putování s knihou není jen o čtení. Žáci příběh nejen poslouchají, a upevňují si tak svou sluchovou paměť, ale i samostatně čtou a následně plní různé pisatelské úkoly. Takto se učí nejen chápat text, ale také formulovat vlastní názory, přemýšlet v souvislostech a hledat paralely s dnešní dobou. A právě v tom je ten pravý smysl moderního vzdělávání – ne bezduché a ubíjející biflování „čehosi“, ale rozvoj kritického myšlení a schopnosti argumentace.
Každá nová literární hodina tak přináší další stránku nejen v knize, ale i v jejich pochopení historie a lidských osudů. Věřím, že tato literární cesta pro ně nebude jen další nudnou školní povinností, ale inspiruje je k hlubšímu zamyšlení nad tím, CO BYLO, CO JE A CO MŮŽE BÝT.

Milí rodiče a milé děti,

máme za sebou krásné odpoledne plné radosti, zvědavých očí a odhodlaných, i když možná zatím trošku nesmělých, úsměvů – máme za sebou zápis do 1. třídy! Naše škola se na chvíli proměnila v místo, kde se místo zvonění ozýval dětský smích a kde se školní lavice třásly v očekávání nových malých dobrodruhů. Naši budoucí prvňáčci nás potěšili svými znalostmi, nadšením a odvahou. Společně jsme si povídali, kreslili, počítali a také trošku zkoumali, jaké to bude, až se v září otevřou dveře jejich první třídy. Někteří se těšili tak moc, že by nejraději zůstali hned! (A my bychom je klidně vzali!)

Děkujeme všem rodičům za jejich podporu, milá slova i trpělivost. Moc si vážíme toho, že jste si pro své děti vybrali právě naši školu. Těšíme se nejen na všechny nové žáčky, ale i na skvělou spolupráci s vámi, jejich rodiči.

Už teď se nemůžeme dočkat září!

Vaše ZŠ Lenešice

S příchodem jara se v 6. a 7. třídě  začíná kromě barev i probouzet poezie. Po zopakování některý pojmů začali žáci tvořit LIMERIK.

Limerik??  Limerik je hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a.

Přesněji tedy návod: vytvoříme 5 veršů s přesnými pravidly – město (vesnice), postava, něco o ní, trocha těch nesmyslů ( vždyť byl včera APRÍL)  a samozřejmě verše.  Jak se to žákům povedlo?

Limerik

Mluvil jsem s klukem z Brna,

Že prý rád chodí do kina.

Je to fakt velká dřina,

Makat, aby mu nebyla zima.

To je ten blázen z Brna.

Křičel na mě kluk z Loun,

Že rozbil se mu foun.

Chtěl ho opravit,

Ale museli ho popravit .

Ten useklý kluk z Loun.

Mluvil jsem s klukem z Prahy,

Říkal, že je to drahý.

Navštívil Karlův most,

V rohu tam ležela kost.

Ten nespokojený kluk z Prahy.

Byl jsem venku s klukem z Ostravy,

Který měl dobré zdraví.

Pak jsem jel za kamarádem do Mostu,

Ten mi ukázal kostru!

Tak jsem jel za klukem z Ostravy.

Kámoš z Dobroměřic

Měl doma velký hic.

Zapnul si klímu,

Aby nevyčerpal si sílu.

To je můj kámoš z Dobroměřic.

Moje teta z Budějovic,

Má doma hodně opic.

Ráda chodí na procházku.

Taky často mívá nějakou otázku.

Ta moje teta z Budějovic.

Ten kluk z Děčína,

Si stěžuje, že ho nebaví němčina.

Prý dostává samé pětky,

A doma žádné výpečky.

No jo, ten jeden kluk z Děčína.

Zkusíte také?                                                                                                                               

Jana Ledvinová

V naší školní družině jsme dnes tvořili hmyzí dům z přírodních materiálů jako dřevo, šišky a větvičky. Děti se zapojily do výroby a naučily se, jak důležitý je hmyz pro naši přírodu. Hmyzí dům bude sloužit jako útočiště pro včely, brouky a další užitečné tvory.

Těšíme se, až uvidíme, kdo si do něj přijde vytvořit domov.

Poslední dva měsíce si naši osmáci zpestřili literárním miniprojektem na motivy knihy Lois Lowryové Dárce. A že to nebyla jen tak ledajaká četba! Při čtení se nejen ponořili do příběhu, ale také si lámali hlavy nad tím, jaké by to bylo žít ve společnosti, kde je vše předem nalinkované – žádné barvy, žádné emoce, žádné vzpomínky… a hlavně žádná čokoláda! Při zkoumání dystopického světa, kde by se možná ani Wi-Fi signál neuchytil, se žáci zabývali otázkami morálky, významem vzpomínek a přemýšleli, co to vlastně znamená být odvážný. Jonas, hlavní hrdina knihy, jim byl průvodcem na cestě prozření, během níž pochopili, že život v předpřipravené dokonalosti má svá temná úskalí. A právě v těchto úvahách se ukázalo, jak citlivě a s pochopením dokážou, alespoň někteří, žáci přistupovat k hlubokým lidským otázkám. Během projektu se žáci pustili do samostatné i skupinové práce, plnili čtenářské i pisatelské úkoly a metody kritického myšlení se snažili uplatňovat tak důsledně, že by z nich měl radost i samotný Dárce. Na závěr vymýšleli své vlastní scénáře konce tohoto dystopického příběhu. K tomu přidali i své kreativní výtvarné zpracování. Tento miniprojekt nejenže obohatil literární rozhled našich osmáků, ale taky posílil jejich schopnost přemýšlet, spolupracovat a – kdo ví – možná je i varoval před podezřele dokonalými společnostmi. A pokud se mezi nimi objevil budoucí spisovatel sci-fi, nebudeme se vůbec divit! Každopádně si ale zaslouží velkou pochvalu za to, s jakou chutí a odhodláním se do tohoto nelehkého tématu pustili. A protože konec knihy zůstal otevřený, tak Hledání modré, Posel v temném lese a Syn (další knihy celé série) už jsou na cestě k nim…