Na závěr naší včerejší hvězdné školní akademie, která rozzářila celé odpoledne 24. června, přišel ještě jeden významný okamžik – slavnostní šerpování žáků deváté třídy. Byla to chvíle jemná a dojemná. Naši deváťáci se loučili. S budovou, do které chodili den co den. S lavicemi, které je znaly víc než důvěrně. Se zvoněním, které pravidelně provázelo jejich dny. Loučili se s místem, kde mnozí z nich poprvé otevřeli „slabikář“, někteří poprvé napsali své první řádky, jiní se připojili cestou – ale všichni dohromady vytvořili jeden tým. Partu, která spolu prošla dobami radostnými i hodně náročnými, která se poznala a nakonec se vydává dál – do světa, který je láká a čeká. Jak už to tak bývá, ke koncům patří i slzy. A není na tom nic slabého – právě naopak. Slzičky v očích děvčat, ale i dojetí ve tvářích dospělých, ukazují, že spolu prožili něco, co stálo za to. Co zůstává. Co je pojí, i když už se nebudou potkávat každý den. Deváťáci si připravili krátké hudební vystoupení. Krásným hlasem nás potěšil Pepa Surmaj, jehož píseň zněla srdcem. Poté přišel slavnostní okamžik – každý z žáků deváté třídy obdržel šerpu a spolu s ní i laskavé a symbolické popostrčení na prahu nové životní etapy, která už čeká za prázdninovým obzorem. Celý okamžik byl o to výjimečnější, že ke každému žákovi pronesl jejich třídní učitel, pan Jan Dvořák, krátký osobní proslov. Slova byla milá, upřímná i humorná – přesně taková, jaká si každý deváťák zasloužil. Byly to vzkazy, které zahřály, rozesmály i dojaly, a které si mnozí z nich ponesou v paměti ještě dlouho. Milí deváťáci…ať vás vaše cesty vedou správným směrem, ať máte odvahu, dobrou náladu a lidi, kteří vás budou podporovat stejně, jako jsme se snažili my!
Za celou školu vám přejeme šťastný let do budoucnosti – ať je vaše vlastní akademie života stejně hvězdná.