Vánoce z pohledu Sabiny (optimisty)
Rozálie Vašková
Už je konečně Štědrý den. Hned ráno jsem seběhla dolů ze schodů celá šťastná. Šla jsem si dát snídani a u toho jsem si pozpěvovala. Rodiče se na mě podiveně podívali a maminka se mě zeptala:
„Dobré ráno, zlatíčko, co se děje?“
„Co by se mělo dít, jsou Vánoce“, odpověděla Sabina.
„Vzala jsem si snídani a sedla si ke stolu. Ke snídani nám táta udělal palačinky. Najednou jsme slyšeli rachot. Brácha se vzbudil. Můj brácha nemá moc Vánoce v lásce, spíše je nenávidí.
„Čau Augusto, co to bylo za ránu?“ zeptala jsem se bráchy po tom, co přišel dolů.
„Čau Sabino“ řekl brácha, ale odpovědi jsem nedostala, protože věděl, že to vím.
August si nandal snídani a sedl ke stolu. Nastala minuta ticha, protože jsme si mysleli, že August něco řekne. Po tom, co jsem se najedla, jsem pomohla mamince s řízky. Tátu jsme museli vyhazovat od cukroví, aby všechno nesnědl. Bratra jsem od snídaně až do odpoledne neviděla. Celou dobu hrál hry s kamarády a přišel, až když ho maminka zavolala, že má jít tátovi pomoci se zametením sněhu před vchodem. Pak zase zalezl do pokoje a vylezl až na Štědrovečerní večeři. Já si užívala smažení řízků a prostírání stolu. Večer jsme sedli ke stolu a dali si jídlo.
„Mňam, udělali jste to dobře, holky“, pochválil nám táta řízek a salát.
„Děkujeme“, řekly jsme s mamou nastejno.
„No úplně nejlepší, lepší jsem v životě nejedl“, řekl August ironicky.
„Augusto, přestaň“ napomenula jsem ho, ale mě hned napomenula máma.
Po tom, co jsme dojedli, jsme se přesunuli ke stromku. Maminka nafotila fotky a vrhli jsme se na dárky. Dostala jsem spoustu nových věcí a hrozně moc se mi líbily. Ale nejvíc se mi líbil můj nový telefon. Jelikož jsem měla svůj telefon už rozbitý, přála jsem si nový. Byl to iPhone 12. Ještě jsem dostala nějaké oblečení a sluchátka. Pak jsme všechno uklidili a šli spát. Další den jsem si všechno vyzkoušela a nastavila jsem si telefon. Vánoce jsou nejlepší den v roce.
Vánoce z pohledu Augusta (pesimisty)
Vašková Rozálie
Bylo ráno Štědrého dne. A já jako skoro každý den jsem spadl z postele. Bylo půl desáté a já vstal a šel dolů na snídani. Když jsem sešel ze schodů, slyšel jsem svoji sestru, jak se směje.
„Čau Augusto, co to bylo za ránu?“, zeptala se sestra.
Moc dobře ví, že nenávidím, když mi říká Augusto. Tak jsem ji jenom pozdravil, na otázku jsem ji neodpověděl, protože ví, co se stalo. Šel jsem si dát palačinky, co táta připravil. Najedl jsem se a šel jsem do pokoje si zahrát s kamarády nějaké hry.
“Čau Sebastiáne, jak to jde?“ zeptal jsem se kamaráda, který se zrovna připojil.
„Čau Auguste, jde to a co ty, jak si užíváš Vánoce?“ odpověděl mi můj kamarád, se kterým se tolik neznám.
„Já Vánoce nemám rád, nikdy mě nebavily“, odpověděl jsem Sebastianovi.
Hrál jsem až do odpoledne, protože mě máma zavolala, abych pomohl tátovi se zametením sněhu. Jinak bych hrál až do večera. Potom, co jsem pomohl tátovi, jsem chtěl jít znovu hrát hry, ale uvědomil jsem si, že nemám s kým hrát. A sám se mi hrát nechtělo, tak jsem koukal na videa. Večer mě zavolali na Štědrovečerní večeři.
„Mňam, udělali jste to dobře, holky“, řekl táta.
„Děkujeme“, řekla máma se sestrou.
„No úplně nejlepší, lepší jsem v životě nejedl“, řekl jsem jim ironicky.
„Augusto, přestaň“, napomenula mě sestra, ale ji hned napomenula máma.
Pak jsme šli ke stromu a máma jako každý rok nafotila fotky a pak jsme šli rozbalovat dárky. Dohromady jsem dostal jenom 4 poměrně malé dárky. Moje sestra toho dostala o mnoho víc. Dostal jsem ponožky a nějakou mikinu. Po tom, co bylo všechno rozbalené, jsme zase všechno uklidili a druhý den zase všechno vytáhli. Vánoce jsou nejhorší den v roce.